Přísloví 19

Bible Kralická 1613 · 29 veršů

1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.